Na poslední chvíli jsme se rozhodli jít v sobotu společně, tedy Spolu a rádi,  do Národního muzea prozkoumat, která ta zvířata si Noe vezl na své Arše a proč, odkud a kam…

Na ještě víc poslední chvíli jedna z maminek zjistila, že tam provádí její kamarádka a tak jsme vyhráli bingo – komentovanou prohlídku s rezervací za velice krásnou téměř neviditelnou cenu.

Nevím, jestli nás víc bolely nohy od ušlých kilometrů a prostátých hodin, nebo hlavy a uši od množství informací. Každopádně všech 21 – 25 členů sobotní výpravy si jistě odneslo spoustu nových poznatků. Přesný počet účastníků není znám, protože jsme se nedokázali za celou dobu dopočítat my, ale ani pracovnice u vstupu. Jediné, co víme s jistotou je, že již v 5. třídě se často nepozná, kdo je žák, kdo starší sourozenec a kdo je pedagog. Vyprávět o tom by mohla třeba slečna Mája.

Potopu světa jsme úspěšně přežili a kam půjdeme v prosinci, se dovíme opět na poslední chvíli…