Na konci září, kdy u nás teploty stále šplhaly k rekordním výšinám, vyrazila více než čtyřicetihlavá skupina našich deváťáků pod patronátem cestovní kanceláře na pětidenní poznávací zájezd po památkách a zajímavostech Londýna a okolí. Počasí nám po celý pobyt přálo a namíchalo příjemný koktejl slunečního svitu a oblačnosti s třešničkou v podobě mírných teplot. Jak ovšem zájezd probíhal a co vše zájemcům o poznávání světa ukázal?

 

Po mnoha hodinách strávených v upoutání na autobusovém sedadle (bezpečnost především) jsme překonali Lamanšský průliv v relativním pohodlí nejnovějšího „nehoupavého“ trajektu, což cestou zpět domů na palubě staršího „houpavého“ retrospektivně ocení členové výpravy se slabšími žaludky. Zářivě bílé útesy doverské nás již z dálky laskavě vítaly s otevřenou náručí a jejich křídové kontury jako by slibovaly nezapomenutelné dobrodružství na půdě kdysi hrdého Albionu. Přinejmenším v to doufám, jelikož jsme z nich v ranní tmě neviděli ani zbla. 

Do Londýna jsme dorazili v úterý kolem osmé ranní, jen abychom zjistili, že zvýhodněné jízdenky na nejstarší podzemní dráhu na světě, se kterými se v rozpočtu zájezdu počítalo, se vydávají až od půl desáté a naši rychlí řidiči vykonali svou práci až příliš dobře. Oh, well, neplánovaná procházka podél Temže všem po dlouhé cestě rozhýbala údy ztuhlé jako mumie z doby bronzové.

 

Jízda spletitými tunely metra byla náležitým uvítáním do chaosu velkoměsta, které má stejný počet obyvatel jako naše republika. My jsme konečně mohli zahájit první štaci, návštěvu fascinujícího viktoriánského Přírodovědného muzea se starožitnými sbírkami ze všech koutů někdejšího britského impéria, kostrami dinosaurů i moderními interaktivními prvky jako místnost se simulovaným zemětřesením. Zajímavá byla též expozice vývoje člověka.

 

Čtyři živoucí fosilie v podobě vyučujících jsme z muzea zdárně propašovali a následovala pro mnohé nejnáročnější část celého pobytu. Vedeni nelítostnou paní průvodkyní jsme prošli v rychlém sledu téměř všechny významné památky počínaje sídlem předsedy vlády v Downing Street, pokračuje proslulým Westminsterským opatstvím, sídlem panovníka Buckinghamským palácem, pulzujícím Piccadilly Circus, důstojným Trafalgarským náměstím a samozřejmě konče symbolem Londýna Big Benem.  

S centrem města se naše parta rozloučila z výšky 135 metrů z obřího ruského kola London Eye, smrákalo se a my nastoupili jízdu s cílem setkání s hostitelskými rodinami na jednom z londýnských předměstí. Po prožití většího či menšího kulturního šoku žáci ulehli a čerpali síly na další den.

 

Středu zahájila ranní cesta do nejznámějšího univerzitního města na světě, Oxfordu, s prohlídkou vysokoškolských budov a kolejí. Překvapivě nikdo z našich pilných žáků nebyl na základě vynikajících znalostí okamžitě přijat ke studiu. U některých hutný odér vzdělávání vznášející se nad městem naopak vyvolával jemnou nervozitu, a tak řidiči práskli do dieselových koní a uháněli jsme do studií korporace Warner Bros. se vskutku velkolepou expozicí všeho, co se jen okrajově týká fenoménu v podobě filmů o Harry Potterovi. Scénografie, kostýmy, efekty, rekvizity, a mnoho dalšího – a za patřičný obnos samozřejmě i přehršel suvenýrů. Návrat do rodin byl zpříjemněn neortodoxní autobusovou diskotékou, jíž žáky oblažili milí páni řidiči. Autor článku ji strávil převážně s hlavou v dlaních.

Čtvrteční den byla na programu návštěva místa, kde se nachází několik kamenů na louce, či fascinující a tajemná připomínka sofistikovanosti pravěkého člověka, záleží na perspektivě. Ano, jednalo se skutečně o Stonehenge, kde jsme rovněž zakusili pravé anglické mlhavé zataženo. Odpoledne jsme se přesunuli do již slunečného Windsoru, ohromného hradního sídla panovnické rodiny přetékajícího přepychem, památkami a poklady ze všech koutů někdejšího britského impéria. Ti pozornější z nás, kteří nezamířili ihned k stánku s občerstvením, měli také při rozchodu možnost spatřit v kapli sv. Jiří místa posledního odpočinku významných panovníků, kupříkladu Jindřicha VIII. či Alžběty II.

 

Ráno v rodinách proběhlo završení triptychu poslední večeře, poslední snídaně a poslední svačinový balíček, spěšné rozloučení a závěrečný den nabitý zážitky byl před námi. Podobně jako úterý byl i pátek ve znamení pěší procházky Londýnem, tentokráte po břehu řeky Temže. Katedrála sv. Pavla, galerie Tate Modern, shakespearovské divadlo Globe jsou některé z pamětihodností, jež jsme zřeli cestou k výklopnému mostu Tower Bridge. Žáky, kteří hrají nelegální kopie počítačových her, jistě zaujala loď Zlatá laň slavného piráta Francise Drakea. Představu plavby plachetnicí na otevřeném moři vstříc nepřátelským španělským galeonám musela naplnit pouze skromnější  výletní loď, která nás dopravila do čtvrti Greenwich. 

 

Greenwich, kterým prochází nultý poledník, a kde jsme se po návštěvě pulzujícího tržiště a muzea mořeplavby s Londýnem posledním ohlédnutím v zapadajícím slunci rozloučili. 

 

Následovala již pouze ona „houpavá“ cesta trajektem na evropskou pevninu a vytrvalostní jízda autobusem do náruče více či méně nedočkavých rodičů a ostatních rodinných příslušníků. S těmi se bezpochyby cestovatelé podělili a všechny zážitky a poznatky, jimiž byli během oněch pěti zářijových dnů obohaceni.