5.A škola v přírodě Josefův Důl
5.A opět lyžuje
Jako každý rok i letos jsme vyrazili na hory. Většina dětí ví, že úči jsou pořádné čarodějnice a tak jsem čarovala jako o život a přičarovala jsem nám sníh. Vzhledem k tomu, jak je všude bílo jsem zřejmě přepískla dávkování.
Stihli jsme toho opravdu hodně. V pondělí jsme i po náročné cestě se třemi přestupy našli sílu na pekelnou procházku málem až do Komárna. Někdy je i nejchytřejší telefon na nic, když ho ovládají dvě ženy hledající v mapě.
V úterý nás svou přítomností potěšili dva tatínci dobrovolníci a tak jsme děti rozdělili do dvou skupin a ničili ve čtyřech lidech dvoufázově. Sjezdovky se měnily rovnou za běžky a naopak. Děti stály na lyžích skutečně od nevidím do nevidím. Takový návrat z běžek po tmě ještě nikdy nikdo neviděl…ani my.
Ve středu jsme nevybouřeným běžkařům dali nášup, zbytek se kvůli sněhové kalamitě vydal na bobech do vsi pro pečivo, mléko a brambory. Večer nám přišel udělat přednášku člen horské služby a promítal nám fotky z expedic, které zažil. Ani ty osmitisícovky nás neunavily a tak jsme se ještě přesunuli na Havaj. Pravá havajská party v plavkách. Aloha !!! Aby se dětem nezačaly zapalovat lýtka, zchladili jsme je trochu ve sněhu.
Ve čtvrtek se na nás opět přijel mrknout dobrovolník z řad rodičů a tak jsme pro děti uspořádali pořádné lyžařské závody. Kdo zrovna nejel superobří slalom na lyžích, bojoval o co nejlepší umístění ve sjezdu na bobech. Večer někteří odvážlivci vyvolávali duchy. Díky posoleným oknům, postýlkám, očím a česneku pod postelí měli pak i kupodivu klidné spaní.
V pátek už jsme stihli jen zabalit, uklidit chalupu a utíkat na vlak zpět. Bez adrenalinu by to asi nešlo a tak jsme díky zapadlé botičce málem ani neodjeli. Ale třeba ta botička zapadla úmyslně právě proto, abychom tam ještě zůstali. Bylo nám tam všem pekelně dobře.