Zájezd do Říma a Florencie 3.- 7.dubna 2018

Palazzo Vecchio, Santa Maria del Popolo, Via Dante Alighieri, Circus Maximus, Forum Traiani, Santa Croce - všechna tato místa nasáklá atmosférou historického půvabu a samozřejmě mnohá další (a slavnější) navštívili zájemci z řad žáků druhého stupně ZŠ Vinoř v rámci pětidenního zájezdu po krásách dvou italských velkoměst.
STŘEDA
Poznávání jsme po úspěšném absolvování dlouhé cesty autobusem zahájili bez okolků v okolí samotného historického centra Věčného města, a to návštěvou baziliky sv.Petra v řetězech s impozantní Michelangelovou sochou Mojžíše následovanou prohlídkou symbolu celé Itálie – ohromujícího antického Kolosea. Nejeden z nás se jistě snažil v představách přenést do doby, kdy aréna žila vzrušeným hukotem tisíců návštěvníků z celé říše, jež prořezávaly pouze výkřiky plné odhodlání či bolesti bojujících a umírajících gladiátorů a odsouzenců.
Následně jsme za doprovodu fundovaného komentáře paní průvodkyně prozkoumali Forum Romanum, politické centrum římské říše, jež se v dobách své největší slávy rozkládala na třech kontinentech, a s větší či menší mírou individuální úcty kráčeli po stejných chodnících, po kterých se procházeli kupříkladu Caesar, Cicero, Brutus či Marcus Antonius.
Naše další kroky vedly přes rozsáhlé prostranství Cirku Maximu, kolem filmem Prázdniny v Římě proslavených „Úst pravdy“ a přes jediný římský ostrov k pompéznímu památníku sjednocení Itálie Viktorem Emanuelem II. v 19. století, kterému Římané pro jeho charakteristický vzhled a s jistou dávkou jízlivosti přezdívají „psací stroj“. Co by kamenem dohodil, se rovněž nachází i kopie světoznámé, původně etruské sošky kapitolské vlčice kojící mýtického Romula a Rema, kteří ještě netuší, že jejich bratrská idyla nebude mít dlouhého trvání.
Touto dobou již někteří z méně trénovaných účastníků počali pociťovat lehkou „únavu materiálu“, na kterou jako lék kupodivu nezapůsobil ani triumfální Trajánův sloup s detailními reliéfy více než 2400 postav vinoucími se do výšky téměř 30m. Velkou vzpruhou se však ukázal hodinový rozchod v okolí romantické fontány Di Trevi s bohatou nabídkou obchůdků se suvenýry, pravou římskou pizzou k večeři či zmrzlinou s velkým Z, které (patrioti prominou) nesahá žádný Míša ani po kotníky. Cesta kolem hrozny turistů obsypaných Španělských schodů již byla pouze třešničkou na dortu.
Den jsme zakončili cestou metrem a příměstským vlakem na předměstí a spokojeně unaveni a plni dojmů se ubytovali v hotelu Il Ruspante.
ČTVRTEK
Další den byl již prost nepříjemné předpovědi počasí (jež se konec konců příliš nevyplnila ani den předchozí), a proto jsme se povzbuzeni zářícím italským sluncem (a snídaní) vydali zpět do centra Říma, tentokrát na náměstí Piazzale Flaminio pojmenované podle římského republikánského konzula s horkou hlavou, která mu nakonec přivodila smrt v boji s Hannibalem na březích Trasimenského jezera (účastníci zájezdu vědí).
Pronásledováni neúnavnými zástupy neodbytných prodavačů „antistresových“ balonků naplněných moukou jsme prošli kolem egyptského obelisku na Piazza del Popolo a dále k monumentálnímu Pantheonu, jehož bezvadná kupole jistě nenechává budoucí architekty a stavaře mezi dětmi spát ještě teď. Cestou k této původně antické stavbě skrývající také Raffaelův hrob jsme se ovšem neopomněli zastavit na další ochutnávku několika z desítek nabízených příchutí zmrzliny v jedné z římských „gelaterií“.
Dav nás dále unášel na náměstí Piazza Navona a odtud jsme již neomylně nabrali kurz Vatikán – s mezipřistáním u kruhového Andělského hradu, další původně antické stavby přestavěné později do křesťanské podoby. Kombinace přesně dané rezervace na vstup do vatikánských muzeí, lehkého časového presu a skutečnosti, že zmeškání rezervace by znamenalo několikahodinové čekání ve frontě nás přinutila nabrat svižnější letovou rychlost, jež nás skutečně katapultovala do bezpečí hangáru prostorných sálů a chodeb vatikánských muzeí naplněných k prasknutí nádhernými antickými i pozdějšími sochami a malbami. Každý čtverečný centimetr byl do detailu vyzdoben uměleckými prvky té nejvyšší kvality a obratle každého jedince s byť jen nepatrným uměleckým cítěním dostávaly zabrat z neustálého otáčení hlavy při marné snaze vše v nekončícím a nezastavitelném proudu návštěvníků obsáhnout a vstřebat. V němém úžasu jsme prošli Sixtinskou kaplí, kde Michelangelo strávil roky prací na výmalbě stropu, den co den stojíce a ležíce na vratkém lešení, s nejistým výsledkem a částečně proti své vůli.
Bazilika sv.Petra nás samozřejmě ohromila nejen svými neskutečnými vnitřními i vnějšími rozměry a gigantickou kupolí, nýbrž i překrásnou mozaikovou výzdobou, hroby papežů, Berniniho bronzovým baldachýnem i rozjímavou melancholií Buonarottiho Piety, slavné sochy Marie oplakávající mrtvého Krista.
Duchovní vyžití bylo vykompenzováno zcela přízemním návratem na Flaminiovo náměstí za účelem doplnění živin za pomoci všudypřítomných prodejen s občerstvením a místních pizzerií. Vzpomínka na večerní cestu beznadějně přecpaným a nepříliš čistým (o přehlednosti a efektivitě provozu pomlčím) metrem možná některým z dětí nabídne nový a vděčnější náhled na kvalitu pražské hromadné dopravy.
Noc jsme strávili po zhruba hodinu a půl dlouhé cestě autobusem zpříjemněné výkladem historických zajímavostí v městečku Chiusi na půli cesty do Florencie. Hotel byl příjemný, noc taktéž.
PÁTEK
Poslední den, jehož celých 24 hodin jsme měli strávit na území Itálie byl ve znamení slunečného počasí, mikiny či bundy mohly zůstat uložené v zavazadlech. Záměna kufrů s belgickou výpravou sice způsobila mírnou lapálii, vše však nakonec dobře dopadlo a nikdo o svou ctěnou bagáž nepřišel. Ve Florencii, oné perle Toskánska a hlavním městě renesance, nás přivítalo rušné nádraží střežené jednotkami po zuby ozbrojených italských bersaglierů. Trasa byla daná a vedla nás kouzelnými úzkými uličkami až k chrámu San Lorenzo a atmosférou pozdně středověké obchodní slávy kypícího městského tržiště s přehršlem jídla, koření i kožených výrobků na prodej.
Zlatý věk Florencie je neodlučitelně spjat se jménem Medici. Medicejský rodinný palác jsme samozřejmě nevynechali a v jeho atriu jsme se ve stínu příjemně zchladili. Dalším bodem programu již byla ikona Florencie, dominanta a turistický symbol, majestátní chrám Santa Maria del Fiore se zvonicí táhnoucí se až do nebe a baptisteriem zdobeným polzacenými vraty s náboženskými reliéfy. Měli jsme štěstí, že v tomto ročním období ještě nejsou mouchy běžným jevem, jinak by se pravděpodobně stala nejedna ústa, v úžasu otevřená, cílem překvapivého náletu. Prohlídka interiéru již na děti tak silně nepůsobila, na rozdíl od hrobů proslulých umělců a státníků v bazilice Santa Croce. Namátkou jmenujme kupříkladu Michelangela, Galilea či Macchiaveliho.
V tomto bodě se výprava rozdělila na dvě samostatné jednotky – první z nich se vydala za výtvarnými skvosty do světoznámé galerie Uffizi, kde se obdivovali mistrovským dílům výjimečných talentů jako byli Botticelli, Caravaggio, Leonardo, Rubens a mnoho dalších. Druhá část výpravy viděla Most zlatníků a měla příležitost navštívit florentské obchody a butiky pro ty, kteří si domů místo uměleckých dojmů chtěli přivézt něco „materiálnějšího“.
Návrat zpět do Vinoře proběhl bez problému a lze tedy říci, že se zájezd zcela podařil a věřím, že každý z účastníků na něj bude vzpomínat rád.

Mgr.Vojtěch Klimt