TŘI EVROPSKÉ ZEMĚ ZA 3 DNY
Tak by se dal v krátkosti shrnout popis školního zájezdu žáků 8. a 9. tříd, který proběhl na přelomu října a listopadu 2019. Ale takhle krátký popis zájezdu by vůbec nevypovídal o množství zážitků, které jsme měli možnost během takto krátké doby získat. Tak pojďme pěkně popořádku shrnout vše, jak postupně probíhalo.
Myšlenka podívat se do oblasti Alsaska a Švýcarska vznikla v hlavě paní učitelky Táni Grochálové, která se ale bohužel z rodinných důvodů nakonec zájezdu neúčastnila. Plně ji nahradila paní učitelka Eva Titěrová, která se ke dvojici Petra Cittová a Vojtěch Klimt s chutí připojila.
CK Pro Travel, se kterou pořádáme zájezdy pro děti i členy pedagogického sboru již několik let, nám připravila program zájezdu dle našeho přání, a tak jsme odjeli do oblasti hornorýnského trojmezí s cílem navštívit Německo, Francii a Švýcarsko, tedy země, kde se používají jazyky, které se děti u nás ve škole učí. Všichni účastníci tak měli možnost poznat tuto zajímavou oblast v současnosti, poslechnout si němčinu i francouzštinu a dozvědět se mnoho zajímavého z oblasti zeměpisné i dějepisné.
Ve středu ve 23.30 jsme odjeli autobusem firmy Uchytil směr Plzeň, hraniční přechod Rozvadov a Německo. Včetně 2 řidičů firmy Uchytil nás bylo 51, 46 osmáků a deváťáků a 3 učitelé. V Plzni jsme naložili ještě pana průvodce z CK Pro Travel, která pro nás celý zájezd uspořádala. Celkem nás tedy bylo 52.
Ve čtvrtek v 8.30 jsme dorazili do francouzského Štrasburku, hlavního města Alsaska ve východní Francii na levém břehu Rýna. Řeka Rýn nás provázela celým zájezdem, protože tvoří od jihu k severu hranici mezi Německem a Francií. Několikrát jsme ji přejížděli a pobývali jsme tak chvíli v Německu a chvíli ve Francii. Také Štrasburk stejně jako celé území Alsaska patřil v minulosti střídavě jedné a druhé zemi, což ovlivnilo i jeho vzhled. Prohlédli jsme si budovy evropských institucí a pak jsme se pěšky přesunuli k nejznámější stavbě v historickém centru, kterou je katedrála Notre-Dame de Strasbourg z 12. - 15. století postavená z červeného pískovce. Poté jsme se prošli čtvrtí Petite France (malá Francie) s malebnými hrázděnými domy a příjemnou atmosférou. Bylo slunečno a my jsme si Štrasburk dokonale užili. Autobusem jsme se začali proti proudu Rýna na francouzské straně přesouvat směrem k jihu až k hradu Chateau du Haut Koenigsbourg, dominantě této vinařské oblasti. Opět jsme měli možnost vidět stavbu z červeného pískovce, ale nádherné výhledy do okolí nám bohužel znemožnila poměrně hustá mlha. Poslední zastávkou tohoto prvního dne bylo městečko Colmar. Prošli jsme se nejzachovalejším městem této oblasti a na závěr dne jsme absolvovali projížďku na pramicích místem, které se právem nazývá Petite Venice (malé Benátky). Atmosféra a zdejší architektura hrázděných domů nás mile překvapila, vše proběhlo bez deště, a tak jsme si projížďku po řece Lauch mohli krásně vychutnat. Začátkem večera jsme opět přejeli Rýn a dojeli jsme až do německého Lörrachu, kde jsme měli zajištěny 2 noclehy s polopenzí v mládežnické ubytovně. Teplá večeře nám přišla k chuti.
V pátek jsme znovu přejeli řeku Rýn a ve francouzském městě Mulhouse jsme navštívili největší muzeum automobilů na světě Cité de l´Automobile. Dvě hodiny jsme obdivovali auta všech světových značek, mimo jiné např. největší sbírku vozů Bugatti. V obrovské hale plné nejrůznějších nablýskaných aut jsme nevěděli, kam se dříve podívat. Ani se nám odsud nechtělo. A to na nás venku ještě čekalo nemilé překvapení v podobě deště. Odpolední návštěvu německého Freiburgu im Breisgau jsme proto proložili ještě hodinovým rozchodem v nákupním centru ve Francii, kde jsme měli možnost pořídit drobné dárky domů. Opět jsme přejeli řeku Rýn a za chvíli jsme přijeli do Freiburgu, který leží mezi touto mohutnou řekou a německým pohořím Schwarzwald (Černý les). Navštívili jsme románsko-gotickou katedrálu Münster (Dóm Panny Marie) a přilehlé okolí starého města. Na plánovanou vyhlídku Schlossberg nad městem jsme kvůli počasí nevyrazili a pokračovali jsme zpět do Lörrachu. K večeři nás čekalo čevapčiči a salátový bar se zeleninou.
Sobota byla posledním dnem našeho zájezdu. Hned po snídani jsme vše sbalili, rozloučili jsme se příjemnou ubytovnou v Lörrachu a tentokrát jsme zamířili do pár kilometrů vzdáleného švýcarského města Basel (Basilej). Hlavní roli po cestě hrál opět Rýn, který Basilejí protéká. Poprvé jsme okolo něj procházeli pěšky a obdivovali jsme jeho mohutnost. Basilej je významným centrem obchodu a mezinárodních kongresů a hlavním centrem švýcarského umění, hudby a architektury.
Vystoupali jsme přes velké trhové náměstí s typickou radnicí z červeného pískovce (das rote Rathaus) až k dominantě města románsko-gotické katedrále. Vedle ní stojí obrovské ruské kolo, které bylo dopoledne ještě zavřené, což většinu přítomných poměrně dost rozesmutnilo. A tak se mohlo pokračovat autobusem dál do Švýcarska, směr hlavní město Bern. Po necelé hodince jízdy nádhernou švýcarskou krajinou s typickým pastvinami plnými krav, ovcí nebo i koní, jsme vystoupali údolím Emmental až k naší očekávané dnešní zastávce v místní sýrárně. S chutí jsme ochutnali jednotlivé druhy typického ementálu a zakoupili podle chuti s sebou malé balíčky sýrů ve stáří 4 – 30 měsíců. Chutnaly všechny skvěle a postupně se z nás stávali odborníci na určení jejich stáří. Další netrpělivě očekávanou atrakcí byla několik kilometrů vzdálená výrobna známých švýcarských sušenek Kambly. V obrovské prodejně plné nejrůznějších druhů sušenek jsme opět ochutnávali a ochutnávali, vybírali a vybírali. Všechno bylo neskutečně dobré a rozhodování, co zakoupit, bylo neskutečně složité. Téměř každý si nakonec nějaký 500g balíček nakonec vybral a všichni jsme spokojeně mohli pokračovat v cestě. Čekal nás totiž Bern, hlavní město Švýcarska a kantonu Bern. Leží na skalním výběžku nad řekou Aare v podhůří Bernských alp. Ty se nám po cestě i několikrát ukázaly v celé své zasněžené kráse. Zastavili jsme a vystoupili u medvědího příkopu, ale na místní atrakci v podobě 4 medvědů jsme bohužel neměli štěstí. Pokračovali jsme tedy nahoru do centra města. Prohlédli jsme si chrám sv. Vincence, který je nejkrásnější pozdně gotickou bazilikou ve Švýcarsku. A pak už jsme se dostali k tzv. hodinové věži s orlojem Zytglogge, která tvoří nápadný střed města. Vyšel nám čas i na hodinový rozchod a večeři v Mc Donald. To už bylo před 18. hodinou, stmívalo se a byl čas k odjezdu. Nasedli jsme spokojeně do autobusu a vyrazili přes Švýcarsko směr St. Gallen, Rakousko a Německo zpět do Vinoře. Noční cesta byla pohodová, ke škole jsme dorazili s pár zastávkami ve 4.30. Velkou část neděle pak většina z nás prospala, aby byla připravena na klasický školní týden, který byl před námi.
Za pedagogický dozor Petra Cittová